Yorkšírský teriér

 

Historie plemene Yorkšírský teriér

 
 
 


Jorkšírský teriér historie

 

Yorkšířský teriér původně patřil ke psům chovaným anglickou chudinou. V 11. století platil pro poddané v Anglii zákaz lovu a dokonce i zákaz chovu velkých loveckých psů. Zákony požadovaly, aby pes dosahoval maximální průměrné výšky do 7 palců (do 18-ti cm). Selektivním chovem bylo u tohoto ještě stále houževnatého a všestranného psa započato zmenšování do limitu, jenž z tohoto zákona vyplýval. Prostý lid - horníci z hrabství Yorkshire (oblast West Riding), dodržující tehdejší zákony tak dali počátek vzhledu dnešnímu Jorkšírskému teriérovi, který uměl lovit krysy a potkany, příležitostně i králíky. Na vyšlechtění yorkšírského teriéra se patrně podíleli krátkonozí skotští teriéři a o jeho dlouhou srst se pravděpodobně zasloužil maltézáček. Původním posláním yorkšírských teriérů bylo doprovázet horníky do šachet a přádelen, kde působili jako krysaři. Angličtí dělníci dokonce pořádali pro své psy zápasy s krysami. Přerod u yorkšírského teriéra z pracovního psa na psa luxusního se udál až koncem 19.století.

 

Předci jorkšírského teriéra

 

V době průmyslové revoluce, v 19. století, se mnoho lidí stěhovalo za prací ze Skotska do Anglie a to především do hrabství Yorkshire a Lancashire, aby zde nalezli práci jako dělníci v dolech a textilních firmách. Přiváželi s sebou své malé psíky - teriéry, tito psi měli dlouhou srst barvy šedostříbrné, ocelově modré nebo black and tan. Jedním ze způsobu obživy v té době se stál i chov psů. Pod názvem Scotch Terrier byli vystavováni všichni teriéři skotského původu. Rozdělení psů bylo podle váhy do tříd pod 5 liber, mezi 5-7 liber a nad 7 liber . (angl.libra = 453,6 g) Za předky jorkšírského teriéra jsou považování Clydesdale terrier a Paisley terrier.

 

Ráz Clysdale/Paisley teriéra byl využit ve vývoji yorkšírů kvůli jejich hebčí, dlouhé a hladké srsti jakou můžeme vidět i dnes. Clysdale/Paisley teriér měl také postavené ucho porostlé a lemované dlouhými hedvábnými chlupy.

 

V pozdějších letech se udávalo, že černý teriér s pálením, známý dnes jako Manchesterský teriér byl Skoty přimíchán do chovu Skye teriéra - černě pálený triér, který byl křížen s Waterside teriérem. Tento černý teriér s pálením byl označen jako kříženec barevně tmavě hnědý. Tento fakt by nám mohl odpovědět na letitou otázku jak se může v chovu jorkšírů vyskytnout i "čokoládový" typ.

 

První jorkšírský teriér 

 

Za otce dnešního jorkšírského teriera je považován jeden z nejznámějších jorkšírských teriérů - Huddersfield Ben, který žil v letech 1865-1871. Tento pes byl registrován pod čílslem 3612 a vážil 5,5 kg. Ben byl představen v Manchesteru v roce 1869. Zemřel v září roku 1871, smrtí pod koly kočáru. V 70.letech byl oceněn jako šampion v chytání krys.

 

První jorkšír
 

Huddersfield Ben

 

 

Chovatelem Huddersfielda Bena byl p. Eastwood, který jej prodal paní M. A. Forsterové do Bradfordu, která absolvovala mnoho výstav a stala se chovatelkou a velkou milovnicí tohoto plemene. Chov Jorkšírského teriéra se dále úspěšně rozvíjel a získával si stále větší množství obdivovatelů až do doby, kdy v r. l886 bylo toto plemeno oficiálně zapsáno do chovné knihy English Kennel Club pod názvem Yorkshire terrier. Roku 1898 byl v Anglii založen první Yorkshire Terrier Club na světě.

 

První jorkšír v Čechách

 

U nás se stala základem chovu fenka Theresens Amatrix, která byla kryta psem Mendes Ingo. Z tohoto spojení se dne l8.května l966 narodili tři psíci - první štěňátka yorkšírského teriéra u nás. Majitelkou jednoho štěňátka se stala paní Olga Peciánová, která se svou sestrou Dr. Bradleovou dovezla několik fen ze SRN. Zájem o chov těchto psíků byl opravdu veliký. Dr. Bradleová se stala předsedkyní Klubu chovatelů neloveckých terierů, který byl založen v roce 1978. Později byl tento klub přejmenován na I.CZ Yorkshire terrier club, který má sídlo v Praze.

 

Pozn.: Zajímavé je, že prokazatelně nejmenší pes na světě, uvedený v Guinessově knize rekordů je 4 uncový Jorkšírský teriér (113,4 g) a to i přesto, že jeho původ pochází z největšího ze všech teriérů - přezdívaného „králem teriérů" - Airedale teriéra. Tento psík byl 2 roky starý, měřil 2,5 palce (6,35 cm) a od špičky nosu po kořen ocasu měril 3,75 palce (9,53 cm). Majitelem tohoto psa byl Artur Marples Blackburn z Velké Británie. Tento psí „rekordman" zemřel roku 1945

 

 

 

Yorkšírský teriér a jeho povaha

 

Teriér

 

Jorkšírský teriér je velmi bystrý a inteligentní pes. Jak říká standard - jorkšír je temperamentní a vyrovnaný pes. Na tak malé tělíčko mají až neuvěřitelný temperament a pokud zrovna nespí, jsou téměř neustále v pohybu. Zajímají se o veškeré dění kolem sebe. Bez přehánění lze říci, že jsou výbornými hlídači (samozřejmě v rámci svých možností) - ihned Vás na vše upozorní. Díky své milé a hravé povaze patří k vyhledávaným společníkům. Není výjimkou, že si rodiny pořizují dva i více jorkšírků. Jsou-li děti pod dohledem dospělých je to ideální kamarád, který děti miluje. Svou přirozenou inteligenci a vzhled kouzelné hračky dokáží dokonale využít. Pohledem a vrtěním ocásku vás dokonale odzbrojí a tak se může stát, že i když vám právě rozkousal italské lodičky nebo sedačku v obýváku, nakonec ho ještě pochválíte.

 

Jorkšír Alex

 

Jak rozmazlit jorkšíra? 

 

Jorkšírský teriér je pes, kterého je možné rozmazlit opravdu velmi snadno. Proto je nutné i tuto kouzelnou hračku od začátku usměrňujte v jejím chování. Od malinka jej zvykejte na to, že musí být doma někdy sám. Velké množství nových majitelů udělá tu chybu, že si po přinesení štěňátka domů vezme dovolenou a je s ním neustále doma. Jorkšír je velmi společenský a rychle tomu přivykne. Zůstane-li potom doma sám, špatně to snáší a vydrží celé hodiny naříkat.

Jorkšírský teriér je rovněž velmi statečný a nebojácný. Beze strachu si dovolí i na mnohem větší psy. Ale POZOR - Toto se stalo mnohým jorkům osudným.

Jorkšír je opravdu ideálním společníkem. Jen těžko bychom hledali činnost, při které by nám společnost nedělal. Ať pracujete na zahradě, vaříte či děláte cokoli jiného, jistě vám bude pomáhat. Někteří majitelé si svého jorkšírka nosí každodenně s sebou do práce. Delší čas bez vás ho dělá nešťastného. Jste-li sportovně založeni, může se svým jorkem zkoušet agility a nebo i tanec se psem.

 

 

 

Péče a zdraví psa

 

psí sporty

 

Jestliže se svým jorkšírským teriérem plánujete účast na výstavě, pak je péče o jeho srst velmi náročná. Tu bychom neměli podceňovat a začít musíme od prvních dnů. Nutné je denní česání, aby štěně dokonale přivyklo a česání se pro něj stalo příjemnou samozřejmostí. Okolo šestého měsíce se srst začíná balíčkovat. (Jednotlivé prameny dobře pročešte - cucků zbavenou srst napusťte kvalitním olejem, zabalte je do proužků hedvábného papíru a upevněte gumičkou).

 

Nezbytné je časté koupání s použitím kvalitní kosmetiky. V dnešní době je na trhu se psí kosmetikou opravdu velký výběr a každý si musí vyzkoušet, která nejlépe vyhovuje právě jeho pejskovi. Je možné, že se setkáte s názorem, že natáčení srsti u psů je týrání. Všechny odpůrce natáček ale musím uklidnit, neboť naopak díky nim může i super-šampion běhat venku s ostatními, spát v posteli, zkrátka žít jako všichni ostatní psi. Pokud některou z natáček více utáhnete a pejskovi je to nepříjemné, buďte si jisti, že si ji buď sám povolí a nebo vám svou nelibost dá patřičně najevo.

 

Jorkšír Charlie

 

S natáčením musíme začínat postupně - například po jedné natáčce nejdříve na bok, když si zvykne, přidáváme další. Máme-li jorka jen na mazlení, postačí pročesání srsti a vykoupání podle potřeby. Můžeme si také vybrat některý ze slušivých střihů a nechat pejska ostříhat. Tímto krokem si ovšem definitivně uzavřete cestu na výstavy. Velkou výhodou je, že jork nelíná a nenacházíme tedy srst všude po bytě a na svém ošacení.

 

U jorků se stříhá horní třetina oušek. Některým štěňátkům se ouška postaví sama, někdy jim musíme pomoci a to tím, že ouško složíme do kornoutku a u hlavičky se oblepí leukoplastí.

 

Přestože je jork velmi malý, netrpí nijak zvlášť nemocemi. Nejdůležitější je vždy prevence a to především co se týká infekčních onemocnění. Samozřejmostí by mělo být pravidelné očkování a odčervování. Problémem někdy bývají přetrvávající mléčné zuby (řezáky i špičáky). Toto je nutné hlídat a v případě potřeby nechat dát mléčné zuby odstranit veterinářem, protože perzistující zuby mohou negativně ovlivnit skus psa. U jorkšírů se velmi často objevuje zubní kámen, kterému se ovšem dá předejít pravidelným čištěním zubů. Na toto čištění používáme pastu určenou pro pejsky, nikdy ne lidskou. Co se týká stravy, máme na výběr granule a nebo klasickou - doma připravenou stravu. Jorkšíři milují zeleninu (mrkev, papriku) i ovoce.

 

 

 

Zdravý chrup psa

 

Zuby psa

Počínající zubní kámen na stoličkách.

 

Pejsci, podobně jako lidé, mají v průběhu života dva druhy zubů:
  • mléčný chrup - dentes decidui
  • trvalý chrup - dentes permanentes

 

Označení zubů

 

Jednotlivé zuby se liší svým postavením a funkcí. Na tomto obrázku je znázorněn trvalý chrup psa (horní a dolní čelist).

 

Zuby.jpg

 

Zuby u psů rozdělujeme je na:

 

  • řezáky - incisivi
    • Id - mléčné
      • Id1 - klíšťky
      • Id2 - střeďáky
      • Id3 - krajáky
    • I - trvalé
      • I1 - klíšťky
      • I2 - střeďáky
      • I3 - krajáky

 

  • špičáky - canini
    • Cd - mléčné
    • C - trvalé

     
  • třenové zuby - premoláry
    • Pd - mléčné
    • P - trvalé

     
  • stoličky - moláry
    • M - trvalé

Schéma mléčných a trvalých zubů u psa

 

Mléčné zuby začínají růst kolem tří týdnů věku štěněte. Skládají se symetricky v horní i dolní čelisti ze tří řezáků, jednoho špičáku a tří třenových zubů - premolárů. První třenové zuby a stoličky rostou pouze jako zuby trvalé.

Takto vypadá schéma mléčné dentice, tj. 28 zubů.

 

Id1,Id2,Id3,Cd,Pd2,Pd3,Pd4
Id1,Id2,Id3,Cd,Pd2,Pd3,Pd4

 

Mléčné zuby psům vypadávají a mění se za trvalé v období 3 - 7 měsíce věku. Trvalý chrup psa pak obsahuje v horní čelisti tři řezáky, jeden špičák, čtyři třenové zuby - premoláry a dvě stoličky - moláry. V dolní čelisti jsou tři stoličky.

 

Takto vypadá schéma trvalé dentice, tj.42 zubů.

 

I1,I2,I3,C,P1,P2,P3,P4,M1,M2
I1,I2,I3,C,P1,P2,P3,P4,M1,M2,M3


Prořezávání mléčných zubů a výměna za trvalý chrup

 

Podle výměny chrupu u psa je možné přibližně určit jeho stáří.

 

Vývoj zubů psa je ovlivňován především plemenem, dále ho ovlivňuje výživa psa a péče majitelů o chrup jejich miláčka.

 

U větších plemen dochází k výměně zubů dříve než u plemen malých.

 

Trvalé zuby jsou větší něž zuby mléčné.

 

Prořezávání mléčných zubů:

 

3 - 5 týdnů - prořezávají se mléčné špičáky (Cd)
4 - 6 týdnů - prořezávají se mléčné řezáky (Id1 - Id3)
5 - 6 týdnů - prořezávají se mléčné třenové zuby - premoláry (Pd2 - Pd4), první premolár (P1) roste pouze jako trvalý zub


Výměna mléčných zubů za trvalý chrup:

 

  • 3 - 5 měsíců - objevují se trvalé řezáky (I1 - I3)
  • 4 - 5 měsíců - objevují se první třenové zuby (P1) a první stoličky (M1)
  • 5 - 6 měsíců - objevují se trvalé druhé až čtvrté třenové zuby (P2 - P4) a druhé stoličky (M2)
  • 5 - 7 měsíců - objevují se trvalé špičáky (C)
  • 6 - 7 měsíců - objevují se třetí stoličky (M3), v tomto věku často nacházíme zdvojené špičáky, tzn. mléčné i trvalé vedle sebe

 

 

Koupání a péče o srst

 

Jorkšírský teriér - Jak často a jak koupat?

 

Yorkšírského teriéra se doporučuje koupat každé 2 až 3 týdny - jestliže je to nutné, tak i častěji. Je nesmysl, když vám někdo říká, že se má jorkšír koupat jen minimálně.

 

Koupání jorkšíra

Než se začne pes koupat, je nutné zabezpečit jeho uši proti nežádoucímu vniknutí vody. Srst se snažte při šamponování příliš nezacuchat. Chraňte oči!!! Při výběru vhodného šampónu buďte opatrní, ne každý psí šampon je vhodný pro jorkšírské teriéry.

 

 

Jak koupat jorkšíra:

 

  • psa dobře našampónujte
  • jestliže je srst příliš mastná nebo silně naolejovaná, proces opakujte
  • srst dobře vypláchněte
  • naneste kondicionér a nechte ho působit
  • srst opět dobře vypláchněte a vysušte ručníkem (pokud možno nezacuchat)
  • mokrého psa vysušte fénem do sucha

 

Vlhký pes by neměl v zimě a při studeném počasí nikdy volně pobíhat venku. Jestliže budete srst během fénování kartáčovat, bude proces schnutí rychlejší a srst bude také hladší. Nakonec nastříkejte ochranný sprej na kartáč nebo přímo na srst a rovnoměrně jej vkartáčujte. Pěšinku na zádech udělejte uprostřed s pomocí hřebenu.

 

 

Jak pečovat o srst?

 

Srst je nutné česat a kartáčovat každý den, aby „nezfilcovatěla". Po delších procházkách se mohou v srsti udělat „cucky" nebo se do ní mohou zamotat menší větvičky. (Tomuto zacuchávání můžete zabránit i tím, že svému jorkšírovi pořídíte nějaké slušivé psí oblečky.) Tato místa nejprve uvolněte prsty a teprve poté je češte a kartáčujte. Při neopatrném zacházení by se srst mohla polámat. Dvakrát až třikrát týdně použijte na srst sprej, který pomáhá její odolnost zvýšit. V případě, že použijete také kvalitní kondicionér s olejem, srst bude lépe chráněna. Jestliže chcete, aby srst vašeho miláčka byla krásná a dobře rostla, měli byste ji chránit.

 

jorkšírský teriér z www.lupet.wz.cz

 

Jorkšírský teriér je známý svou dlouhou srstí a červenou mašličkou na hlavě. To ovšem nění bezúčelné, gumička nebo sponka má udržet dlouhou srst na hlavě mimo obličej, aby se minimalizovaly záněty očí. Jestliže používáte gumičku, dejte pozor, aby nebyla příliš utažená. Mohlo by to způsobit lysinu na hlavě psa, ve které se mohou držet kožní plísně, které vedou k vypadávání srsti.

 

 

Co dělat, když se srst opakovaně láme a neroste?

 

Tento problém může být již dědičný, ale ve většině případů pouze chybí srsti důležité živiny. Velmi dobrým preparátem je "Hypercoat", který se denně přidává do jídla nebo "Biotin Forte" ve dvou variantách - tablety nebo prášek. Důležité je tuto kúru provádět dlouhodobě, aby to vedlo k jistým výsledkům. Základem je pravidelná péče o srst pomocí kvalitních produktů (šampon, kondicionér a sprej).

 

 

Správná péče o jorkšírského teriéra

 

Většina lidí považuje péči o jorkšírského teriéra za velice problematickou a složitou. Tak to ale být nemusí. Jorkšír a péče o něj zabere více času než u jiných plemen a také je potřeba mnohem více pomůcek. Je nutné počítat s určitým množstvím vydaných peněžních prostředků, ale nešetřete na špatném místě, neboť speciální produkty pro péči o srst jorkšíra jsou obzvláště důležité.

 

 

Základní vybavení pro péči o srst:

 

  • antistatický hřeben - pokud možno nepoužívejte žádný kovový hřeben (ten srst vytrhává)

  • kvalitní speciální drátěný kartáč

  • speciální šampon (nikdy normální šampon, který nepoužíváte pro sebe, neboť lidská pokožka má jiné Ph!!). Také většina psích šamponů není vhodná pro jorkšírské teriéry, i když je na nich obrázek jorka.

  • odpovídající kondicionér

  • speciální sprej - určený pro péči o srst mezi koupáním.

 

 

Další vybavení pro psa:

 

  • 2 - 3 gumičky do vlasů
  • lehké vodítko
  • pelíšek nebo košík
  • deku
  • misku na jídlo a vodu
  • příp. kapky do očí, uší a prostředek na zuby


 

 

Péče o uši

 

Doporučuje se pravidelná péče o uši jednou týdně nebo každé 2 týdny. K čištění vnitřního ucha psa nikdy nepoužívejte vatové tyčinky. Toto čištění přenechejte raději vašemu zvěrolékaři nebo chovateli. Může se stát, že někteří psi jsou napadeni ušními roztoči. Tyto roztoče mohou získat od jiných psů například při hře.

 

Horní třetina ucha by měla být vždy oholena. K tomu je vhodné použít malý holící strojek. Srst na okraji ucha zastřihněte pomocí malých zakulacených nůžek. Dávejte pozor - psi často hýbou hlavou a mohlo by se něco stát. V případě, že srst na horní třetině uší není již ve štěněcím věku pravidelně holena, nemusí se uši postavit. Až do doby, než se kompletně vymění chrup, mohou uši padat přesto, že již předtím stály. Nemusíte mít strach, toto se většinou samo vyřeší.

 

 

Jakou používat kosmetiku?

 

Udržování srsti vašeho pejska v dobré kondici vyžaduje spoustu času a úsilí. To si také žádá dobrou a kvalitní kosmetiku. Na našem trhu existuje spousta kvalitních značek. Je ovšem velmi těžké vybrat tu nejvhodnější. Ne každá kosmetika je vhodná pro každého jedince i přesto, že jsou stejného plemene. Nejlepší je, když si každý přípravek vyzkoušíte. Nemusí vždy platit, že to nejdražší je to nejlepší, ale na druhou stranu, jestliže chcete vypěstovat krásnou a dlouhou srst nevyplatí se šetřit.

 

Jestliže jste začínající chovatel a nevíte si rady s výběrem kosmetiky, požádejte zkušeného chovatele o radu. Nepsaným pravidlem je, že chovatel, od kterého štěně máte, by vám měl takovou radu poskytnout.

 

 

Co to "balíčkování" je?

 

Dominantním znakem jorkšírských teriérů není jen minimální velikost, ale rovněž dlouhá srst, která je jedním z několika hlavních posuzovaných znaků na výstavách. Jestliže chcete dosáhnout co nejkrásnější a nejdelší srsti, je nutné se její úpravě a péči dostatečně a důsledně věnovat.

 

Pro uchování krásné a dlouhé srsti na výstavní úrovni srst natáčíme, neboli balíčkujeme. V tomto případě je dobré se obrátit na zkušeného chovatele a v případě, že s jorkšírem začínáte, požádat ho o radu.

 

 

Jak se balíčkuje pes?

 

 

Doporučený postup

 

Psa vykoupeme, dle potřeby a zvyku aplikujeme kondicionér nebo zábal a dobře opláchneme. Srst důkladně vyfénujeme, aby nezůstala vlhká. Uzlíky a zamotanou srst opatrně rozčešeme. Po vysušení je nutné ponechat jorkšíra nějakou dobu volně pobíhat, aby srst ztratila přirozenou cestou přebytečnou vlhkost a pes nebyl zabalíčkovaný vlhký. Pozor na dlouhé fousy a vlasy stahující se do culíku, je nutné je fixovat do froté gumičky. Pejska nechodíme venčit, znečištěná a vlhká srst se nedá kvalitně a bez poškození zpracovat do balíčků.

 

balickovani_1.jpg
Zdroj: www.jork-bessy.estranky.cz



Připravíme vše potřebné - olej na balíčkování (spray nebo kapky), balíčkovací igelity, balíčkovací papír, gumičky malého průměru, hřebeny a kartáče. Nesmíme zapomenout na vhodnou podložku, na které se pes bude cítit bezpečně a nebudou mu podjíždět nohy. Nevhodnější je kus koberce, ten pokryje pracovní plochu a nevlní se při sebemenší manipulaci se zvířetem. Splnění této podmínky je nutné zejména v případě, kdy balíčkujeme psa poprvé, což většině jedinců přináší nemalou námahu a stres.


Samotné balíčkování provádíme podle poskytnutých rad od chovatele. Každý chovatel má své zvyky a je pravděpodobné, že se návody jednotlivých chovatelů budou mírně lišit. Základ však bude stejný. Balením zpracováváme srst do pramenů rozdělených pěšinkami tak, aby se neničila pohybem pejska jak doma, tak i v přírodě. Dbáme na přirozený směr růstu srsti, zejména v podpaží a na hrudi. Cílem je dosáhnout maximální ochrany srsti a pohodlí psa. Každý vytvořený pramen pročešeme, podložíme pásem balíčkovacího papíru, zakápneme olejem nebo jiným balíčkovacím přípravkem a zabalíme nejprve jako psaníčko a pak zarolujeme a zafixujeme přiměřeně utaženou gumičkou. Takto nám vznikne jeden balíček. Dbáme na to, aby z balíčku po zabalení nevykukovaly konečky srsti, ta se pak olamuje. Příčinou může být krátký balící papír.

 

Péče o srst psa
 
 

 

Začínáme od hlavy, sundáme froté gumičky svazující fousy a culík, vytvoříme balíček na hlavě místo culíku. Další dva balíčky vytvoříme po stranách čenichu (fousy) a čtvrtý na bradě. Tím zamezíme okusování srsti na hlavě, na které se srst špatně pěstuje, protože přichází do styku s vodou, potravou a fousy se snadno okusuje. Pokračovat budeme od ocásku. Další balíček vytvoříme na ocase, na zadní noze nahoře a dole, srst pod řitním otvorem rozdělíme pěšinkou - pokud je dost dlouhá, tak ji přidáme do balíčku nahoře na zadní noze.

 

V případě štěněte nebo nedostatečně dlouhé srsti uděláme pod zadečkem zvláštní balíček, který měníme dle potřeby (z hygienických důvodů). Pokračujeme po obou stranách těla až na krk, na předních končetinách vytvoříme podle potřeby 1-2 balíčky. V případě většího psa můžeme přidat ještě jeden balíček na čenichu (za tím prvním), volnou srst na uších a před nimi také zabalíme. Doplníme balíčky na hrdle a hrudi - počet balíčku se opět odvíjí od velikosti zvířete. V těchto místech je třeba věnovat pročesání a úpravě balíčků zvýšenou pozornost. V těchto místech je srst nejčastěji plstnatá. Doporučujeme dělat drobnější balíčky a ve větším počtu. Na závěr pejska položíme na záda o doděláme mu balíčky na bříšku.


 

Důležitou součástí balíčkování jsou rovněž psí oblečky, pozornost věnujeme jak materiálu, tak i střihu. Pejska je do něj oblékneme po zabalíčkování a poté ho má na sobě prakticky neustále. Nejenom že tím ochráníme balíčky před poškozením, ale chráníe pejska, který by se mohl v nestřeženém okamžiku za cokoli o balíček zachytit.


 

Takto jorkšírského teriéra upravujeme přibližně jednou týdně. V případě potřeby můžeme interval zkrátit nebo prodloužit. Psí oblečky je vhodné vyměňovat častěji. Balíčky na hlavě psa rovněž měníme nejlépe každý den. Ostatní balíčky na těle ponecháváme vždy do dalšího koupání.

 

 

 

Výchova a výcvik psa

 

Každý člověk má své zlozvyky a proto se nemůžeme divit, že i naši mazlíčkové jsou na tom podobně. Občas máme tendenci zaměňovat zlozvyky s tím, jakou má náš mazlíček povahu, proto jsme pro vás připravili několik rad a nápadů, jak tyto zlozvyky odstranit nebo jim předejít, aby vaše soužití se psem bylo plné porozumění a přátelství. Pes, který vás neposlouchá a dělá si, co chce, je přítěží jak pro vás, tak pro vaše okolí. Ve většině případů to však není chyba psa, ale právě jeho majitele, který svého psa nezvládá a dostatečně se nevěnuje jeho výchově. Ovlivnit chování psa je nejsnazší do 2 let jeho věku. Samozřejmě lze vychovávat i psa staršího, jen může jeho učení trvat o trochu déle.


 

V této sekci se dozvíte něco o tom, jak zabránit vašemu psu ve zbytečném štěkání, jak dosáhnout toho, že nebudete každé ráno mít na svém oblečení minimálně dva otisky tlapek nebo jak naučit vašeho pejska, že jen a pouze pelíšek nebo vámi jiné určené místo je právě pro něj.


 

Rovněž zjistíte, že je možné vašeho psa odnaučit tzv. "žebrat" a že ne pokaždé musíte mít rozkousané všechny boty v předsíni, jakmile odejdete z domu.


 

 

Pes a skákání

 

Většina psů projevuje svou radost ze setkání se svým pánem nebo jinou milovanou osobou divokým skákáním. To je způsobeno tím, že se pes snaží pozdravit svého pána "olíznutím brady" a proto se snaží trochu povyskočit, aby dosáhl na váš obličej. Je nutné si uvědomit, že pes se vás nesnaží nijak zranit a že jeho jedinou snahou není vás pouze ušpinit. Váš pes se opravdu pouze snaží o radostné přivítání s vámi. Je rád, že vás vidí a proto mu nemůžete pozdrav odepřít. Je pouze nutné zamezit jeho vyskakování ať už na vás nebo na ostatní, kteří přijdou na návštěvu - ne každému hostovi se to musí líbit.

 

Pes nechápe, že člověk, kterého vítá, má na sobě zrovna sváteční šaty a jestliže je zvyklý tímto radostným způsobem zdravit všechny příchozí, nedělá žádné rozdíly. Učte tedy psa již od štěňátka poslušnosti a sebeovládání. Pokud čekáte návštěvu, i doma, připněte psovi krátké vodítko. Jakmile uvidíte, že se chystá návštěvu „přivítat" a vyskočit, stáhněte jej zpět za vodítko spolu s povelem "nesmíš". Rovněž nedovolte návštěvám, aby nechali vašeho psa na sebe vyskakovat i přesto, že tvrdí "mně to nevadí". Pokud se s vaším psem chtějí přivítat, požádejte je, aby se ke psu sehnuli. To vše ale platí také pro vás! Především vy musíte respektovat tento postup a nejdříve naučit svého psa vítat se s vámi v klidu.

 

Pokud jste toto v mládí zanedbali a z malého skákajícího štěněte vyrostlo větší tele, které vás povalí na zem, musíte zjednat nápravu. Jak už bylo řečeno, jako první naučte psa, že při přivítání nesmí skákat na vás. Pokud k vám přichází návštěva, dejte psovi povel "sedni". Pokud neposlechne a skáče dál, rázně ho stáhněte vodítkem dolů a vydejte povel "nesmíš" a následně "sedni". Když pes poslechne, nezapomeňte jej pochválit. (S pochvalou nemusíte šetřit - to platí obecně.) Až když se pes uklidní, dovolte návštěvě, aby se s ním přivítala tak, že se k němu skloní a pohladí jej. Vše opakujte podle potřeby, pes nakonec pochopí, že pokud bude skákat, žádného přivítání a pohlazení se nedočká.

 

 

 

Štěkání

 

Pes štěká vždy, když na sebe chce upoutat pozornost nebo upozorňuje na příchod cizí osoby, ale co dělat když štěkat nepřestává? Příčin může být několik. Někdy chce na sebe jen upoutat pozornost, protože vy se zrovna věnujete úplně něčemu jinému než on by si přál, nebo se může cítit ohrožen a štěká ze strachu, jindy zase štěkáním upozorňuje na to, že se ve vašem okolí objevila jemu neznámá osoba.

 

Štěkání nesmíte psa nikdy odvykat, ani mu dávat najevo, že je jeho projev nežádoucí. Nemusel by se pak ozvat ani v případě, kdy to bude namístě. Je ale potřeba zabránit štěkání, které není ničím motivováno. V případě, že pes štěká jen proto, aby na sebe upozornil nebo pokud štěká nadmíru v případě, kdy k tomu není důvod (návštěva, kterou měl možnost si očichat; jedoucí cyklista a podobně) dejte mu povel "nesmíš", "dost" nebo „ticho" a následně povel "lehni". Lépe, když mu dáte vodítko a při vydávání povelu jím škubnete.

 


V případě, že jste toto pejska nenaučili jako štěně, stejným způsobem můžete postupovat i u starších psů. Nechejte psovi krátké vodítko, když začne bezdůvodně štěkat nebo štěká-li příliš dlouho a se štěkáním nepřestává, škubněte za něj a řekněte mu k tomuto účelu vybraný povel (pokaždé stejný). Opakujte vždy podle potřeby a za správně provedený úkon psa pochvalte. Jistě se také časem naučíte rozeznat tón štěkání a budete vědět, jestli má pes nějaký důvod štěkat, nebo si jen něco vynucuje.

 

 

Vynucování pozornosti

 

Uvítání máme za sebou, ale pes si dále vynucuje pozornost každé vaší návštěvy. Pes je společenské zvíře a je rád středem pozornosti. Vaši hosté jsou pro něj tedy ideální - neumějí mu odepřít pohlazení ani podrbání a tak se toho snaží co nejvíce využít. Zvykejte svého psa již od štěněte, že pokud máte v bytě hosty, musí vám ležet klidně u nohou. Jestliže je pes neodbytný a hosty obtěžuje, nesmějte se tomu a (i přes možné protesty hostů) psa pokárejte a ponechejte ho v jeho místě.

 

A co já...?

 

V případě, že i toto psa nenaučíte již v mládí, nacvičujte s ním v bytě cviky poslušnosti. Pozvěte si na návštěvu známého a cviky provádějte přímo v jeho přítomnosti. Dovolte psovi přátele přivítat a krátce si pohrát, ale pak jej odvolejte a dejte mu povel "lehni". Psovi můžete dát žvýkat pamlsek nebo hračku, a můžete ho přitom mít na vodítku, aby neměl možnost se vzdálit. Naučte také psa, aby na povel "místo" odešel na své místo a tam zůstal (do doby než jej zavoláte zpět). Za každý správně provedený úkon jej nezapomeňte chválit (eventuelně přidat pamlsek). A pokud hosty přestane obtěžovat, můžete jej nechat pohybovat volně.

 

 

Pelíšek

 

V pelíšku

 

Pes, ať má sebelepší a ten nejpohodlnější pelíšek přesto bude nejraději ležet na gauči, v křesle a v posteli. Každý pes má rád pohodlí a rád spí na měkkém. Také rád leží tam, kde cítí pach svého pána a rád si vybírá vyvýšená místa, aby měl přehled o tom co se děje v místnosti. Pokud nechcete, aby váš pes ležel na gauči nebo v posteli, nesmíte jej tam pustit ani jako malé roztomilé štěněčí klubíčko. Pokud jen jednou psovi dovolíte spát v posteli, nebude již nikdy chápat, proč ho z ní podruhé vyhazujete. Je jen na vás, jestli dovolíte psovi spát ve vaší posteli, ať už z důvodů hygienických nebo jiných. Většina majitelů se tomu neubrání. Jedna ze dvou možností je psovi vyhradit v bytě jedno jediné křeslo, kde mu dovolíte ležet. Ale pokud opravdu nechcete, aby pes odpočíval ve vaší posteli, na gauči či v křesle, poskytněte mu takový pelíšek, který pro něj bude pohodlný a který bude mít oporu za zády. Nikdy nepřipusťte žádné výjimky.

 

V pelíšku

 

Pokud jste povolili a nyní se snažíte psa odnaučit co jste mu občas dopřáli, bude to pro něj těžší pochopit. Náprava tohoto zlozvyku vyžaduje velkou trpělivost. Vytvořte mu pohodlný pelíšek na místě, kde jste nejčastěji. Pokud máte velký dům, klidně mu takové místečko vytvořte rovnou na několika místech, protože většina psů pobývá rádo právě tam, kde je jeho pán. Když pes vyskočí na křeslo, dejte mu pokyn "dolů" a "místo", přičemž ho k jeho pelíšku odveďte a ukažte mu kam si má lehnout. Pes se pravděpodobně pokusí na křeslo vyskočit znovu, takže cvičení opakujte do doby, než si zvykne odpočívat ve svém pelíšku. Pokud přijme tento fakt a vy jej najdete v jeho pelíšku, nezapomeňte ho za to pochválit a odměnit. Jestliže pes cvik pochopil a prováděl a vy ho z nějakého důvodu po delší době najdete opět v křesle, psa pokárejte a s „upřímně naštvaným" hlasem psa pošlete na místo. Jestliže pes z předchozích cvičení ví, že na křeslo nesmí, bude přesně vědět proč se zlobíte, a proto můžete být i přísnější (už se neučí, to vás jen neposlouchá).

 

 

 

Psí řeč

 

Mezi člověkem a jeho psem existuje zvláštní způsob komunikace. Tak jako pes dokáže vycítit náladu i nejbližší záměry svého pána, tak i majitel dobře ví, co jeho pes právě cítí, k čemu se chystá nebo zda je v dobré fyzické a psychické kondici.

 

K mimoslovní komunikaci používá pes celou řadu prostředků. Každý pes má své specifické projevy, některé jsou jen pro určité plemeno, ale většina jich je společná pro všechny psy.

 

Řeč těla


Jestliže do vás pes „šťouchne" čenichem nebo pánví vyjadřuje vám tím přátelství. Psi většinou tyto doteky využívají během vítacího rituálu.

 

Olizování od dospělého psa znamená uklidňování, u štěňat z jednoho vrhu, jestliže se olizují navzájem - to znamená vyjádření vzájemné náklonnosti. Štěňata, která usilovně olizují pysky dospělého psa, se snaží donutit člena smečky k vyvrhnutí natrávené potravy - tak jak to doposud funguje ve vlčích smečkách. V současnosti si někteří psi zvykli používat olíznutí lidské tváře jako relativně bezpečné a přitom velmi účinné gesto, které funguje především ve vztahu s dětmi - odradí každé dítě od pozornosti, která je mu nepříjemná.


Známé vrtění ocasem v překladu znamená "těším se, mám radost. Pozor ovšem na situaci, když spolu s tímto vrtěním má pes i vyceněné zuby. Vrtění ocasem v tomto případě neznamená přátelské gesto, ale naopak to, že se pes těší na útok.

 

Cenění zubů k dásním je poslední výstrahou před útokem. Může být doprovázeno zježením srsti na hřbetě. Zježení srsti samo o sobě může znamenat jak strach, tak i přípravu na boj (i lidé mohou mít "hrůzou zježené vlasy". Toto zježení je u psů o „něco" větší, a to proto, aby vypadali v protivníkových očích mohutnější.


Pozor na objímání majitele s cizím člověkem (alespoň pro psa cizím): pes to může pochopit jako projev nadřazenosti a nepřátelství vůči pánovi.

 

Rovněž úsměv, při kterém jsou vidět zuby, by mohl pes vnímat jako výstrahu před bojem a snažil by se svého páníčka bránit.

 

Sahání na hlavu je pro psa výrazem nadřazenosti, takže je třeba vysvětlovat dětem, aby nikdy nehladily neznámé psy bez dozoru.

 

Dalším možným rizikem může být boj o potravu - dítě, které sahá cizímu psovi do misky nebo zvedne rohlík, který předtím upustilo na zem - může být v určitém nebezpečí. Pes tuto potravu chápe už jako svou kořist.

 

Řeč očí

 

Podle toho, jak se pes dívá člověku do očí, pozná každý chovatel, že pes něco chce: pohlazení, pamlsek nebo vycházku. Podrobnější popsání své „žádosti" vyjadřuje pes štěknutím, pohledem k misce nebo přecházením (od člověka například ke dveřím nebo vodítku).

 

Pes, který se naopak do očí nedívá, se bojí: čeká ho pokárání nebo povinnost, kterou nemá rád (např. koupání, česání, užití léku).


Řeč očí je však dvousečná zbraň a tak přímý pohled cizího člověka může některý pes vnímat jako hrozbu a nebo výzvu k boji.

 

Hlasové projevy

 

Štěkání je typický hlasový projev psa, kromě toho disponují psi i celou řadou dalších dorozumívacích zvuků. Každý chovatel zná hlasové projevy svého psa v celé škále od ňafání a kňučení až po vrčení a štěkání a dokáže přesně specifikovat jejich význam.


Vrčením na členy domácnosti se štěňata snaží upevnit své postavení ve smečce. Je ovšem nutné rozlišovat kousání a vrčení při hře (které je v přijatelné míře zcela v pořádku a při kterém není třeba štěně napomínat) a vrčení, které znamená reálnou hrozbu.


Štěkot nelze rozlišovat jen na základě toho, jestli jej pes vydává při hře nebo při upevňování pozice ve smečce. I nechovatel pozná, že jednotlivé „druhy" štěkání se mění v závislosti na chování psů. Hlasité atonální štěkání doprovází okamžiky, kdy se pes brání nebo naopak vyhrožuje útokem, rovněž při situaci sociální nejistoty a fyzické bolesti. Harmoničtější štěkání je spojeno například s hrou či podřízeným chováním. Tento způsob štěkání není vlastní divoce žijícím psovitým šelmám, z čehož někteří vědci usuzují, že štěkání vzniklo kvůli dorozumění s lidmi.

 

Pachy

 

Pachové značky a stopy nejsou ve vzájemné komunikaci mezi člověkem a psem rozhodujícím nástrojem k porozumění. Na vině je jednoznačně člověk se svým nedokonale vyvinutým čichem. Pes však člověku „pomáhá", pomocí svých pachových značek, vyznačit jejich společné teritorium alespoň vůči jiným psům.


Pes tak hodnotí člověka a jeho „pocity" i díky pachu. Jestliže se člověk cítí ohrožen, vydává charakteristický pach strachu. Pokud se jedná pouze o situaci, kdy se majitel bojí vnějších podnětů (např. bouřky), stresuje svým strachem i svého psa.

 

Pokud se člověk bojí cizího psa, dává mu to najevo kromě výše popsaných způsobů komunikace (pohyby, křikem, upřeným pohledem) také pachem. Přirozeností divoce žijících šelem je, že kořist, která svůj strach dává najevo, je hodna pronásledování. A ať chceme nebo nechceme, pes stále šelmou je.